Když jsem se jako absolventka VŠ začala porozhlížet po práci v HR, samozřejmě jsem nemohla nabídky práce přehrabovat vidlemi. Nicméně na výběr má člověk (téměř) vždy. Touto informací bych ráda začala, a to především proto, že se od ní odvíjí průběh celého následujícího příběhu.
Tato příhoda se netýká přímo pohovoru, ale přístupu konkrétní náborářky z jedné agentury. Netuším, zda šlo o iniciativu jednotlivce, či zda tam mají takto nastavené interní procesy.
Nestalo se mi to poprvé. Do Invie jsem posílala své CV už někdy v roce 2015, moje poslední zkušenost je teď z června 2017.
Hlásil jsem se na pozici HR specialisty do jedné z největších brněnských nemocnic. Sám tu nemocnici a dané oddělení velmi dobře znám, protože jsem tam evidován. Viděl jsem v tom vyšší smysl. Nejenže bych mohl dělat zajímavou práci, ale mohl bych se podílet na náboru opravdových specialistů, kteří zachraňují životy.
V roce 2012 jsem byl čerstvým absolventem bakalářského studia. Plný elánu jsem po studiu začal hledat práci a naivně jsem si myslel, že ji najdu přes Annonci. Zde jsem našel zajímavý pracovní inzerát s názvem "Asistent obchodního manažera" pro úspěšnou českou společnost působící v oblasti energetiky.
Psal se rok 2011, když jsem zahlédl luxusní inzerát. Kurýr obchodních zásilek. Mělo jít o cestování po Brně a okolí ve služebním automobilu. V té době jsem ještě neměl žádné ambice, ale řídit auto mě hrozně bavilo. Navíc to nebyl žádnej trapnej rozvoz pizzy. Paráda.
Ucházel jsem se o pozici HTML kodéra, a tak bylo mým úkolem vytvořit webovou stránku na základě přiložené grafiky. Dostal jsem na to časový limit 14 dní, ale značka ideál byla dokončit ho do týdne. To proto, aby viděli skutečnou motivaci a odhodlání.
Psal se středeční říjnový večer a já si přidal jednu recruiterku z STRV do Linkedin sítě. Její odpověď přišla okamžitě. Byla tak nadšená a přátelská, že mě to ihned dostalo. Slovo dalo slovo a my se domluvili na pivko, které se mělo uskutečnit hned druhý den.
Musím se přiznat, že škola mě nikdy fakt nebavila. Moudrých rad rodičů jsem nikdy moc nedbal a vždy jsem měl spoustu jiných zájmů, než právě střední školu, kterou jsem tenkrát studoval. A tak není divu, že jsem nakonec školu nedochodil a skončil už ve druháku bez výučního listu.
Ani (budoucí) personalisté to nemají na pohovorech někdy jednoduché. Vše se odehrálo na jaře 2011, když jsem byla v prvním ročníku vysoké školy. Studovala jsem personalistiku a zároveň jsem zkoušela najít si nějakou dlouhodobější praxi. Zveřejnila jsem svůj životopis na jobs.cz a občas odpověděla na nějaký zajímavý inzerát.
Odepsal jsem na jeden velmi zajímavý inzerát společnosti Student Agency. Hned druhý den mi volali a chtěli se semnou sejít. Potěšilo mě, jak to šlo rychle. Domluvili jsme si tedy termín prvního kola pohovoru.
Vyrážím na svůj první pohovor, na kterém se chci ucházet o práci na plný úvazek. Pozice: Junior C# vývojář. Způsobilost: ehm.. právě jsem ve třetím ročníku zanechal školy. Jsem tedy mladé ucho. Zkušenosti z praxe prakticky žádné, ale motivace veliká. Vůbec netuším, co by po takovém junior vývojáři mohli chtít. Budu na to mít?
Domluvil jsem si pohovor v jedné menší české IT firmě. Přišel jsem o dvě minuty dříve a ještě, než jsem se stihl usadit do prázdné kanceláře majitele firmy, mi bylo vytknuto, že jdu moc brzo a CEO ještě není připraven. Jo, tak to je krásnej začátek, pomyslel jsem si.